Koncept - Wooden Pavilion #2

V knize The Hidden Dimension Edward Horton použil vzdálenost k měření lidské intimity na mikroskopickém měřítku, které topologicky klasifikovalo behaviorologii. Podle vzdálenosti lze několik sociálních vztahů klasifikovat jako: intimní (0 až 18 palců), soukromé (18 palců až 4 stopy), společenské (4 až 10 stop) a veřejné (více než 10 stop); sociální vztah mezi jednotlivci ovlivňuje vytváření sociální vzdálenosti a sociálních vztahů. Jinými slovy, nastavení sociálních vzdáleností mezi lidmi může odpovídajícím způsobem vyvolat specifické pocity a chování v prostoru.

Na základě předchozích teoretických výzkumů je pavilon prototypem kombinace mezi teorií a praxí: na základě lidského měřítka se každá část pavilonu používá k vyvolání jiných pocitů. Pokud jde o specifický proces návrhu, strategie tvorby začíná v lidském měřítku, ale pak aplikuje pokročilou psychologii. Lidé proto v jednotlivých částech pavilonu provozují různé společenské aktivity a užívají si harmonického přírodního prostředí řeky na západě a humanistického prostředí vesnice na východě.

Materiály byly ocel a dřevo, prefabrikované v továrně a svařené na místě. Ocel byla ohnuta za tepla, aby tvarovala hlavní konstrukci, a dřevěný kýl je sekundární konstrukcí. Textura dřeva interagovala s okolními prvky a vytvořila nový environmentální smysl pro místní krajinu. Autoři se touto technikou snažili propojit stavbu s okolím a poskytnout oddych. Důmyslně proto umístili otvory s průhledem na řeku, trávu, cestu a domy, což v návštěvnících opět vyvolá další pocity.

Autoři také přemýšleli, jak bude prostor působit v situaci, že se tak střetne více lidí a vytvořili celou studii jejich možných vztahů a pohybů a rozdělili stavbu na 3 pomyslné části.