Aneta Marysková

Hned první hodinu jsme dostali zajímavý úkol. Úplná Kimovka... Zapamatovat si co nejvíce ze sedmi různých geometrických, řekla bych až abstrakcí. Jak jsme později zjistili, jednalo se o půdorysy zvláštních architektonických staveb. Byla možnost také spolupracovat, což je jedna z nejdůležitějších schopností architekta. Tak jsme tedy společnými silami dali dohromady všech sedm obrázků:

Naprostá bezradnost z toho, jak se vystihnout pěti obrázky: Pocházím z Benešova, kde jsem také vystudovala osmileté gymnázium, prožila nezapomenutelné okamžiky a našla si přátele na celý život. I když po střední škole přichází nová éra plná překvapení a nelehkých rozhodování, skauting je moje jistota a životní styl. Nikdy neodmítnu pořádný výlet plný zážitků, ať už je to dobrodružství s nelehkým terénem a batohem těžším než já... ...anebo poklidné a fascinující brouzdání po památkách a umění ve víru velkoměst. Jaké bude moje soužití s Prahou se ještě ukáže, ale doufám, že je na mě ready!

Lepenka na podlaze v atriu na Fakultě architektury na ČVUT v Praze, aneb co se dělo první týden v ZAN111 Šárky Sodomkové a Jakuba Herzy.           Nováčci na Fakultě architektury se pustily do svého prvního společného projektu. Naším úkolem bylo v měřítku 1:1 na zem nalepit půdorys unikátního prostoru. Konkrétně se jednalo o cihlový pavilon v úzkém průchodu staré továrny ve Španělsku, který byl navržen architektonickými studii PALMA a HANGHAR.         Společné rozměřování prostor a přemýšlení nad zasazením do omezeného prostoru bylo, jak se nakonec ukázalo, zapeklitějším úkolem než samotné vylepení na podlahu.         Dlouho jsme přemýšleli, jak tam uličku napasovat, abychom ji nemuseli zmenšovat a zachovali tak její měřítko. To ale nebylo reálné! Domluvili jsme se proto, že vyškrtneme první čtverec, jehož motiv už se tam jednou objevoval, protože hlavní myšlenkou bylo, aby byl půdorys hezký a fotogenický z horních pater fakulty. Dále jsme pak přehodnotili umístění a natočili uličku úh